Co to bylo? Copak z toho není úniku? Je to opravdu pryč?
Krev mi buší ve spáncích. Cokoliv bych teď řekl, by všechno jenom zhoršilo. Už to nevydržím. Otáčím se na patě a běžím po dolů schodech, ven, za roh, odbočím do parku a nejdřív si nasadím na pulzující uši sluchátka. A pak běžím, prostě jenom běžím, je mi jedno kam; hlavně běžet a na nic nemyslet...
Až když mi konečně stéká pot po čele, můžu se alespoň na něco začít těšit: sprcha! Když se pak svalím v čistém tričku na postel, vzpomenu si na Lenku. Už mi přeci jednou pomohla. Volám jí a koktám, ale zdá se, že je jí všechno úplně jasné:
„Počkej, napíšu ti dopis“. Za hodinu jsem si ho už četl; měl jsem z něj radost: byl napsán zdvořile, diskrétně, velice uvolněně a s odstupem někým, kdo si byl vědom přednosti své možnosti přemýšlet a uvažovat s chladnou hlavou a uměl toho cíleně využít v můj prospěch. Vyšel jsem z celé věci jako výtěz.
Byť ještě nevěřím svým očím, moje ruka se pod dopis podepisuje... Život jde dál!
‚Corporate Writing’ : ‚sekretářka’ pro ožehavá sdělení nebo žádosti o místo
‚Zástupce’ pro prekérní rozhovory
Emailová korespondence místo obrany po telefonu
Hraní rolí: preventivní zkušební trénink životních situací
„Runner’s High“ (fyzický pohyb místo zuřivosti)
