„No tak si představ, že on opravdu vrátil ty jízdenky na svatbu své neteře, že prý to nebyl zvýhodněný tarif!“ „Jak to, a to jste tam opravdu nejeli?“ „Ne!“ - paní Homolková jako gramofon obehrává tu samou „písničku“ o lakotě svého muže.
Mezitím její ruce stáhnou z věšáku šálu a položí ji k pokladně. Její sestra je tu na návštěvě a má kašel. Šála je sice  třeskutě růžová – a její sestra růžovou nemůže ani cítit – ale tmavé kašmírové šály stály skoro dvakrát víc. Hlavně že je v teple!

Zda využijeme svůj život k tomu, abychom převzali slabosti našich partnerů, nebo se jejich silné stránky jednoho dne stanou našimi silami, to si musí rozhodnout každý sám.

Věc je úplně jednoduchá: jakmile se o něčem mluví, sepnou se v mozku odpovídající elektrické obvody. Pozoruhodné je ovšem na „kabelech“ v mozku toto:  sestávají z živé hmoty; rostou používáním, sílí jako svaly, které jsou trénovány. Silnými kabely pak také protéká více proudu. Stručně řečeno: o čem mnoho hovoříme, to pak sami nakonec umíme tak dobře, protože pokaždé, když o tom mluvíme, příslušné kabely „tloustnou“. Hněváme-li se tedy denně na někoho, budeme se tak jednohu nevyhnutelně chovat také.

Chceš-li tedy sám sobě udělat laskavost,  nešetři nikdy chválou na druhé. Čím podrobněji mluvíš o něčem, co na druhém skutečně obdivuješ, tím důkladněji se ve tvém mozku buduje „elektrická síť“, díky níž budeš jednou nevyhnutelně jednat stejně jako osoba, kterou obdivuješ.