Kdo si při ukládání nových paměťových obsahů v nich zároveň nedělá pořádek, nýbrž je v hlavě nahodile odkládá, ten je pak v případě potřeby bude muset hledat (jako příslovečnou jehlu v kupce sena). Mimo kužel světla vycházejícího z lampy tápajícího hledače totiž uvnitř vládne naprostá temnota, abychom se soustředili na to, kam míří světelný kužel. Neurologové nazývají tento ozářený kužel „mexický klobouk“. Takže nemůže být zase až tak malý a něco se tam tedy musí vejít, když to tam všechno pořádně poskládáme.

Co je ale důležité: mozek umí zoomovat (přibližovat a oddalovat): když na začátku nejprve zaměříme pozornost na celkový rámec tématu s nejdůležitějšími opěrnými body, pak se do takto vytyčeného prostoru vejde téměř nekonečné množství informací. Nesčetné jednotlivosti vidíme pouhým pohledem, jakmile se začneme tématem zabývat!
Když listujeme knihou a přitom nemáme před očima tento celkový přehled, rámec, může se stát, že následující stránka, kterou přečteme, skončí v mozku někde opodál v temnotě a někdy i nadobro. Pak musíme listovat sem a tam a znovu a znovu číst, co vlastně bylo na předchozích stránkách, protože přečtená stránka vždy sklouzne někam jinam, když začneme číst následující.

Listovat náš mozek bohužel neumí. Vždy si musíme na JEDNOM listu přehledně nakreslit celkový kontext a pak ho mít před očima, jinak nevyhnutelně ztratíme jednotlivosti a detaily.

Pravidlo zní: od celku k detailu!