Když po nás ovšem někdo chce, abychom se něčemu učili DŘÍVE, než pro to můžeme „příslušný kabel zasunout do příslušné zásuvky“, je to, jako bychom chtěli po svém 2letém dítěti, aby jezdilo na kole. Nemá ještě v mozku vytvořený „kabel“ (rozuměj: nervové spojení) pro rovnováhu. Tedy: spousta času + spousta trápení + malá úspěšnost = zklamání. Nic z toho nebude!
Stejně jako s ježděním na kole se to má se vším, čemu se učíme. Pro všechno je u každého určitý moment, kdy se to naučí jakoby sám od sebe. V takové chvíli je tím člověk doslova posedlý, přičemž v jiné době (předtím či potom) by mu totéž připadalo příliš těžké se naučit.
Co se nyní týká volby onoho okamžiku, je v tom případě mozek velice striktní, přísný učitel: sám rozhodne, kdy „zasune kabely do zásuvek“!. Mozek vůbec nezajímá, co mu právě v daném věku nabízejí učebnice. Vládne tu tuhá diktatura: když mě má učení bavit a jít samo od sebe, „tak ať se tancuje, jak já budu pískat!“, poučuje nás nejušlechtilejší z našich orgánů!
Nadto zachází mozek neúprosně s našimi kaloriemi. Žádný další orgán v lidském těle nespotřebuje zdaleka tolik energie, jako mozek. Je to pro nás opravdu drahý špás, mít mozek. Ale aby nás to nepřišlo zase tak draho, chová se mozek jako zodpovědný údržbář a bez slitování odstraní každý kabel zasunutý do zásuvky, který nepoužíváme dostatečně často. Všechny „kabely“ jsou tvořeny živými buňkami; tedy i ty, které nečině leží ladem, musí být vyživovány. A něco takového si mozek nemůže dovolit, takže pryč s nimi!
Namáhavé a frustrující je tedy NEJEN muset se něco učit PŘÍLIŠ BRZY, nýbrž i chtít POZDĚJI něco dohnat, když jsme propásli onen vhodný okamžik (s tím si pak teprve musíme dát práci, protože k tomu už nemáme k dispozici příslušné „kabely“). Ty navíc nemůžeme jen tak jednoduše koupit; kde žádný není, musí tam pěkně dorůst zcela nový a to jde hodně pomalu, asi tak 1mm za den. A kdyby to ještě šlo každý den. Kdepak, jde to jen tehdy, kdy se tomu intenzivně věnujeme!
Stručně: na kole se naučte jezdit dříve, než půjdete do penze!
Ovšem vymlouvat se na to, že už je pozdě, abychom se něčemu naučili, my dospělí přeci jen nemůžeme! Když se do toho opravdu dáme a nenecháme se odradit tím nepatrným posunem jednoho milimetru za den, pak se můžeme naučit cokoli!!!
