“Na, tady ho máš, natáhni se pro něj!“
„Ale to není on“
„A tenhle?“
„Ten taky ne, ten je od mobilu.“
„Člověče netahej mi za ty drátly, vždyť mi vytrhneš z ruky Playsation!“
„Tady, mám to!“
„Prosim tě, ten je přece od laptopu!“
„Tak kde teda je…?“
„Tenhle je přeci od…“
No jo, asi jsme měli hned všechny kabely pořádně srovnat, natáhnout a přehledně svázat, než jsme je všechny smotali dohromady.
Tak nějak podobně to může vypadat v naší hlavě, když marně hledáme slovíčka: na spodní straně kartiček, ve slovníku, na šmíráku, někde vzadu v knižní příloze atd atd. Radost z hledání velikonočních vajíček se na hledání slovíček zkrátka přenést nedá!
Učit se slovíčka znamená vytvářet v hlavě propojení („kabely“) mezi slovíčkem a jeho významem. Čím dále od sebe zapojím slovo a jeho překlad, čím obtížněji je naleznu na první pohled společně v zorném poli, tím větší změť kabelů se mi v hlavě nahromadí (že by to ani Sherlock Holmes nerozmotal).
Nejvhodnější způsob je psát je přímo pod sebe a ne jako ve slovníku vedle sebe. Přitom totiž nepotřebujeme vůbec žádné kabely (= spojení), to je nejčistší USBčko, kdy slovo a jeho překlad jsou v hlavě zapojeny zároveň.
Stáhnout zde
